Divadlo o Kateřine Labouré
Píseň: Ty jsi Bohu blíž než já
Čtení: Pis 6,8-10
Byť tu bylo šedesát královen a osmdesát ženin a dívek bez počtu, ona jediná je holubice moje, moje bezúhonná, jedinečná ze své matky, přečistá z té, jež ji porodila. Spatřily ji dcery, blahoslavily ji, královny i ženiny ji vzdaly chválu.
Kto je ta, jež jak Jitřenka shlíží, krásná jako Luna, čistá jako žhnoucí Slunce, strašná jako vojsko pod praporci?
Píseň: Ikos 10
Vypravěč: Dnes 27. listopadu si připomíná Církev svatá zjevení Panny Marie v Paříži na Rue du Bac sestře Kateřině Labouré, která byla členkou Společnosti dcer křesťanské lásky svatého Vincence de Paul. Když jí bylo 9 let, ztráčí matku. Rodina, kterou spojovala upřímná láska, to bolestně prožívá. Kateřina, křestním jménem Zoe, ve chvíli kdy předpokládá, že jí nikdo nevidí, vystoupí na židli v pokoji, kde maminka umřela, obejme sošku Panny Marie a prosí ji, aby od té chvíle byla její matkou ona. Panna Maria této prosbě s radostí vyhověla.
V dubnu 1830 se Kateřina stává sestrou Společnosti Dcer křesťanské lásky a začíná období své formace. Právě v tomto odbdobí se privelegovaným způsobem setkává s Pannou Marií. Poprvé to bylo 18. července 1830. Kateřina vypráví.
Kateřina: V noci o půl dvanácté jsem slyšela oslovení.
Anděl: Milá sestro! Milá sestro!
Kateřina: Probudila jsem se a uviděla tajemné dítě, která stálo u mého lůžka. Vyzvalo mě:
Anděl: Svatá Panna tě čeká.
Kateřina: Ustrojila jsem se a následovala dítě. Můj tajemný průvodce šel předemnou po levé straně a šířil paprsky světla všude kolem sebe.
Vyprávěc: Přišli do kaple. Zůstali stát u oltáře nedaleko křesla.
Kateřina: Zaslechla jsem jakoby šuštění hedvábných šatů. Průvodce mi řekl:
Anděl: Hle, svatá Panna.
Vyprávěc: Kateřina se zdráhala uvěřit, ale znova zaslechla.
Anděl: Hle, svatá Panna.
Vyprávěč: Průvodce to opakoval silným a přísným mužským hlasem. Pak se jedním skokem ocitla na stupních oltáře na kolenou a své složené ruce vložila do klína sedící Matky Boží. Vypráví:
Kateřina: Byly to nejsladší chvíle mého života. Nejsem schopná vyjádřit, co jsem tehdy prožívala. Maria mi řekla, jak se mám chovat vůči mému duchovnímu otci a pak ještě mnoho jiných věcí.
P.Maria: Bůh tě chce pověřit jistým posláním. Budou ti protiřečit.
Vyprávěč: Je jisté, že Kateřina musela o svých zjeveních říci duchovnímu otci Aladelovi. Ve zjevení se dále dověděla:
P.Maria: Přijdou zlé časy, celý svět bude otřesen různými pohromami. Ale přicházejte k tomuto oltáři, kde všichni obdržíte milosti, o kteté budete s důvěrou prosit.
Vyprávěč: Nakonec dáva Panna Maria Kateřině plán pro založení nového hnutí pro mládež, dnes známé opd názvem Mariánská družina nebo hnutí mariánské mládeže.
Kateřina: Nevím, jak dlouho jsem tam zůstala. Vím však, že když odešla, jakoby všechno zhaslo.
Vyprávěč: Druhé zjevení – 27. listopad 1830. Byla sobota před první adventní nedělí o půl sedmé hodině večer.
Kateřina: Počas společného rozjímaní v kapli mateřského domu jsem najednou zaslechla šustění hedvábí. Na pravé straně u oltáře jsem spatřila Pannu Marii jakoby oděnou sluncem.
Vyprávěč: Kromě Kateřiny nikdo nic nespozoroval.
Kateřina: Uviděla jsem dva obrazy. Na prvním Panna Maria stála na zeměkouli, a pod jejíma nohama se svíjel had. V rukou držela malou pozlacenou zeměkouli, měla oči pozdviženy k nebi a zatímco tuto zeměkouli obětovala Bohu, řekla:
P. Maria: Koule, kterou vidíš, představuje celý svět a každého člověka zvlášť.
Kateřina: Náhle byly její prsty pokryty prsteny s krásnými drahokami, ze kterých vycházeli paprsky. Řekla:
P. Maria: Paprsky jsou znamením milostí, které já vylévám na všechny, kteří mě o ně prosí.
Vyprávěč: A když se Kateřina podivila, že z některýhc drahokamů paprsky nevycházejí, blahoslavené Panna jí řekla:
P. Maria: Drahokamy, které nevysílají paprsky, představují milosti, o které mě lidé neprosí.
Vyprávěč: Potom se vytvořil kolem Panny Marie oválný rám se slovy: „Ó, Maria bez hříchu počatá, pros za nás, kteří se k tobě utíkáme.“ Zároveň slyšela sestra hlas:
P. Maria: Nech podle tohoto vzoru razit medailku. Osoby, které ji budou nosit s důvěrou, dosáhnou veliké milosti.
Vyprávěč: Nyní se obraz obrátil a sestra Kateřina viděla, jak by měla vypadat zadní strana medailky. Písmeno M, nad nímž vyčníval kříž, spočívající na příčném trámě. Dole Srdce Ježíšovo obklopeno trnovou korunou a Srdce Mariino probodeno mečem. Okolo bylo dvanáct hvězd.
První medaile byly raženy v roce 1832. Tehdy zuřila v Paříži epidemie cholery. Sestry rozdávaly nemocným medaile a mnozí byli uzdravení. Proto se jí začalo říkat Zázračná medaile. A toto pojmenování ji zůstalo. Dnes je už známá na celém světě. Nosit ji s důvěrou znamená svěřiť svůj život a svou smrt do ochrany Neposkvrněné Panny Marie. Panna Maria skrze ní i v této době vede lidi ke smíření a k poznání Boha.
Píseň: Ty přicháziš k nám jako láska
Komentáře