Myšlenky na měsíc květen

JÓZEF AUGUSTYN

KDE JSI, ADAME?

Vydalo Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří

Tato publikace je první částí čtyřdílného kompletu rozjímání inspirovaných Duchovními cvičeními svatého Ignáce z Loyoly.

  1. Aby člověk mohl plodně rozmlouvat s Bohem, aby mohl vstoupit do upřímného rozhovoru s ním, musí člověk nejprve zůstat sám, musí zanechat všechno na druhém břehu řeky.
  2. Pro modlitbu je samota srdce nezbytná. Právě ona nás otevírá Bohu.
  3. Bůh vstupuje do života člověka pouze tehdy, když mu člověk udělá místo; když mu ve vlastním srdci vytvoří určitý, byť i sebemenší prostor svobody.
  4. Zpověď není především nějakou praktikou, díky níž se můžeme osvobodit od viny, shodit ze sebe tíži vlastních hříchů, vymazat špínu svědomí a tak získat vytouženou čistotu duše. Je to především osobní setkání Boha s hříšníkem prosícím o odpuštění.
  5. Pán Ježíš říká, že lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nemusíme se stydět, že hledáme Boha proto, že sami svůj život nezvládáme.
  6. Přikázání milovat sám sebe nás vybízí, abychom se pokládali za rovné s druhými. Přijímáme-li sami sebe, dáváme i svým bližním ten největší dar.
  7. Uzavíráme se vůči Bohu, protože se obáváme, že by nás mohl zranit tak, jak nás zranili naši bližní. Prosme, abychom dokázali vycítit nesmyslnost naší obrany před Bohem, našeho útěku před ním.
  8. Abychom byli schopni objevit pravdivý obraz Boha, musíme se znovu stát dětmi, zaujmout postoj nemluvněte. Objevení Boha nutně vyžaduje změnu srdce.
  9. Existuje-li těsná spojitost mezi pokorou, řádem a pokojem, pak existuje stejně těsná spojitost i mezi pýchou, nepořádkem a nepokojem.
  10. Hovořme s Otcem a prosme ho, aby nás svou láskou přitahoval k sobě, aby se jeho láska stávala jediným kritériem veškerého našeho životního rozhodování.
  11. Často hovoříme o dobrotě a trpělivosti vůči bližním. Abychom mohli zaujmout tento postoj vůči bližním, je nám zapotřebí prokazovat dobrotu a trpělivost především sami sobě.
  12. K zápasu se hříchem nepostačí prosté lidské úsilí. Je tu nezbytný příliv sil zvenčí.
  13. Jedním z nejdůležitějších hledisek skutečné křesťanské zbožnosti je zdravě chápaná Mariina přítomnost. Ježíšova Matka bdí tiše a diskrétně – jak v životě Ježíšově, tak i v našem.
  14. Při pokušení musíme hledat oporu ve společenství církve. Kromě vlastního úsilí musíme prosit o milosrdenství.
  15. Čím rychleji pochopíme podstatu vlastního hříchu, tím více budeme mít naspěch v zápasu s ním. Omluvme se Bohu za naši lenost, váhavost při našem dosavadním obracení se k němu.
  16. Je-li člověk vláčen svými vášněmi, ohromnou pomoc k jejich zvládnutí mu může poskytnout duchovní vedení. Vedení člověka přivádí k pravdivému poznání vlastního stavu. Tehdy odhaluje, jak velice ho pokušení zaslepuje.
  17. Láska k Ježíši se osvědčuje v každodenním přijímání obtíží, problémů; v každodenním zápolení s vlastní slabostí; v každodenním přijímání lidských omezení. Láska k Ježíši se osvědčuje následováním Krista v nesení kříže.
  18. Hřích je zlem v první řadě ne proto, že porušuje Boží či církevní přikázání, ale protože zraňuje osobu: Boha, bližního i hříšníka samého.
  19. Bůh nechce mít z člověka zisk. Daruje nám svou lásku úplně zadarmo.
  20. Maria neřeší lidské potřeby, lidskou bídu, ale představuje ji svému Synu. Vždy vede k Ježíši.
  21. Hříšník, který se vrací k Bohu, získává novou svobodu, protože se vymaňuje z otroctví žádostivosti. Získává důstojnost a úctu, jíž ho otec zahrnuje.
  22. Láska nemůže stavět pouze na citech. City lásku provází, ale nejsou jejím středem a neurčují její podstatu.
  23. Každý, kdo se pokouší milovat a sloužit bližním, ale sám přitom nepociťuje Ježíšovu lásku a neodpovídá na ni svou láskou, není schopen milovat své bratry.
  24. Při práci, námaze se sebou samým je současně třeba všechno svěřovat Ježíšově moci.
  25. Zpověď se může stát ohromnou pomocí v osobním růstu člověka a značně se přičinit o jeho vnitřní budování.
  26. Lidská práce je sama o sobě pouhou vodou. Aby se stala vínem, je zapotřebí našídůvěry v Ježíšovu moc.
  27. Maria, citlivá k lidským potřebám, ukazuje svému Synu všechno, co člověka sebeméně zarmucuje, tíží, co ho připravuje o radost ze života.
  28. Náš rozhovor s Marií je často výměnou proseb. To, co chceme získat od Marie, musí být vždy ve shodě s vůlí jejího Syna a právě proto Maria prosí: Udělejte, cokoli vám nařídí můj Syn.
  29. Naše práce se stává zdrojem vnitřní proměny díky tomu, že nás doprovází Ježíšova milost, jeho božská moc, jeho božské milosrdenství.
  30. Prosme Boží Matku, aby byla naší patronkou při hledání Ježíše, při našem otevírání se vůči němu. Prosme, aby nám ukázala, jak mu svěřovat náš život, jak se otevírat jeho slovu.
  31. Svátost smíření je cestou k Otci, vytyčenou samotným Ježíšem. Proto i vykročení po této cestě od nás vyžaduje citlivé srdce přetékající vírou.

Myšlenky byly sestaveny na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži ve spolupráci s Pastoračním domem Velehrad v Itálii.

Comments

comments