Jak působí Boží láska?

Bůh sám si nás někdy hledá. Vyrostla jsem v rodině, kde nebylo zvykem ráno a večer se pomodlit. Otec byl nevěřící, maminka sice v neděli chodila na mši svatou, ale to bylo asi tak vše. Také náboženství nám moc nic neříkalo, protože nás jen Pánem Bohem strašili. Pravda, ale je, že v nás zůstalo desatero, jenomže zase jako hrozba. Mé manželství sice mělo počátek v kostele, ale s manželem nevěřícím. Snad právě tehdy mi chyběla víra. Sice jsem věřila, ale nedovedla s správně modlit, či-li tak, aby mne Pán Bůh slyšel.

Můj zvrat nastal v době, kdy jsem se po těžkém kolapsu ocitla v nemocnici. Stav byl vážný, pět dnů bezvědomí. V těchto dnech byla v této nemocnici hospitalizována řádová sestra. Ta mi dala pod polštář malou zázračnou medailku a dlouho se nade mnou vroucně modlila za mé uzdravení (bylo mi teprve 40 roků). Díky jejím modlitbám jsem se pomalu probouzela k životu. Nemohla jsem mluvit, na nic si nemohla vzpomenout, ale můj stav se lepšil. Tehdy tato sestřička, která viděla, že mám na krku křížek, mi dala maličkou žlutou medailku, tu stále nosím.

Díky oné sestřičce a medailce jsem nalezla víru a pomalu se dostávala do hloubky. Dozajista při mně tehdy stála P. Maria, kterou já od útlého mládí snad nějak dětsky milovala. Dodnes její socha v mám bytě má čestné místo. Ona mi pomohla najít pravou cestu k svému Synu. Díky Matičko Boží.

Další případ pomoci P. Marie

Má velká zkušenost s pomocí Matky boží mě přesvědčila, jak v případě nouze nám pomáhá, pokud prosíme s vekou důvěrou a je to pro nás potřebné.

Syn mě pro můj vyšší věk vezl autem (na vlak jsem sama nemohla) asi 300 km na pohřeb mé sestry. V práci volno nedostal, tak jsme vyjeli až odpoledne po jeho práci a on se měl vracet tak dlouhou cestu zpět. Sotva jsme ujeli pár kilometrů, auto nám vypovědělo službu. Syn vyučený a vysokoškolák si opravy na autě co může, sám spraví. Chvíli se snažil přijít na to proč auto ne a ne naskočit. Po důkladné prohlídce prohlásil, že si tady sám už neví rady. To znamenalo pro nás konec cesty. Seděli jsme bezradně v autě. Konec naší cesty. Už na pohřeb se nedostanu.

V této chvíli jsem si uvědomila, že mám na krku zázračnou medailku. Vzala jsem ji do dlaně a jen v duchu prosila: „Panno Maria, pomoz.“ Právě v tuto chvíli k našemu překvapení auto samo naskočilo. Motor opět pracoval. Můj syn prohlásil: „To jsem blázen.“ Já no to: „Nejsi, Panna Marie nám pomohla, Jeď, pojedeme bez problémů až tam.“ Tomu jsem pevně věřila. Syn měl sice obavy, ale já byla jistá, že tam dojedeme.

My opravdu dojeli těch asi 300 km bez problému a já ujistila syna, že i cestu zpět dojede bez problémů. Já zůstala a po pohřbu asi za 14. dnů pro mě syn přiklel zase s tím autem, které už hodně najezdilo a už se uvažovalo o novém. Staré stále ještě soužilo dost dlouho.

Pán Bůh i P. Maria nám pomohou, pokud prosíme s velkou důvěrou a je to potřebné.

Ještě jedna zkušenost s pomocí Boží a P. Marie

Jsem dost vážně nemocná už delší dobu. Před 4 roky jsem po štípnutí objevila na ruce velký červený kruh. Zkouška na boreliózu byla negativní. Můj stav se ale od té doby stále zhoršoval. Obvodní lékař při prohlídce a poslechu plic nic nenacházel. Když už jsem byla, jak se říká lidově na dně a dál už jsem nemohla, zhubla jsem 10 kg, vážím 50 kg, tehdy jsem žádala, ať mě někam pošlou.

Poslali mě na rentgen a já se hned ten den ocitla v nemocnici na plícním oddělení. Po všech možných vyšetřeních se jen zjistily postižené plíce, ale příčina ne. Nakonec mě poslali na CT hrudi do tzv. tunelu. Toho jsem se bála. Ne kvůli vyšetřeni, které nebolí, ale pro strach, že se to nepodaří. V té době jsem velice kašlala, zvláště v poloze na zádech. Já nemohla kvůli kašli ani v noci spávat. Před vyšetřením na CT mi řekli, že kašlat nesmím, jinak mě nemohou vyšetřit. Já věděla, že nekašlat nezvládnu. Zase mi přišla na pomoc vzpomínka, že snad pomůže P. Maria. Když jsem se pokládala, Pannu Marii v duchu prosila, ať je teď se mnou, že její moc potřebuji. Když už se nade mnou zavíral onen tunel, já zaprosila ještě: „Pane Bože, ať já nekašlu, ať se vyšetření povede.“

Dodnes jsem v údivu, že jsem vydržela těch asi 15 minut ležet a nezakašlala. Snímek se povedl, zjistili mi nevratné poškozené plíce po zánětu boreliózy, která až víc jak po roce byla pozitivní.

Zdravá nejsem, ale stále děkuji Pánu Bohu a Boží Matičce za pomoc, a bojím se, že ani nejsem hodna tolika milostí, ale stále za ně děkuji.

B. Hájková

Comments

comments