Myšlenky Antonína Velikého na měsíc červen 2012

Sv. Antonín Veliký pocházel ze středního Egypta. Ve 20 letech rozdal svůj zděděný majetek chudým a odešel na poušť. Ti, kteří jej vyhledávali mu říkali “Deicolos”, tj. zamilovaný do Boha. Jeho láska dala podnět rozsáhlému hnutí, stal se otcem poustevníků, opatem. Byl nazván “zakladatelem askeze”. Za 80 let života v poušti z ní odcházel jen výjimečně a to jen aby pomohl pronásledovaným nebo z poslušnosti na výzvu svého biskupa Atanáše, aby v Alexandrii vystoupil proti ariánským bludům. (převzato z catholica.cz)

1.6.
Začátkem všech ctností a počátkem moudrosti je bázeň Boží.

2.6.
Zamiluj si pokoru – zaštítí tě před hříchy.

3.6.
Bůh přebývá v člověku se širokým srdcem.

4.6.
Pýcha a povýšená mysl svrhly ďábla z nebes; pokora a poslušnost vynáší člověka ze země do nebe.

5.6.
Utíkejme před nenávistí a svárem.

6.6.
Zbav se oka lstivého a získej oko prosté.

7.6.
Neopouštěj vůli Boží, kvůli plnění vůle lidí.

8.6.
Chudoba není ničím jiným než zdrženlivostí a spokojeností s vlastním postavením.

9.6.
Tvůj jazyk nechť je ovládán tvým rozumem; slova pronášená nerozvážně – to je bodláčí a trní.

10.6.
Nikomu nenavrhuj a nikoho neuč to, co sám nejdříve nevykonáš.

11.6.
Modlitba konaná s nedbalostí a leností – to jsou prázdná slova.

12.6.
Neupevňuj ve své duši dříve spáchané hříchy stálým přemýšlením o nich, aby se v tobě neobnovovaly.

13.6.
Ať jsi kdekoliv, Boha měj stále před svýma očima.

14.6.
Nereptej a nedovol si kohokoliv urazit.

15.6.
Zmužilá odvaha není ničím jiným, než přebývání v pravdě spolu s pevným vzdorováním neviditelným nepřátelům.

16.6.
Nikdy nevynášej nad nikým soud.

17.6.
Nebuď neposlušný.

18.6.
Pěstuj moudrost – mlčenlivostí zavři ústa svých pomlouvačů.

19.6.
Na začátku každého dne se připravuj, jakoby tento den měl být poslední v tvém pozemském životě; tak se ochráníš před hříchy.

20.6.
Střez se rozzlobit na kohokoliv – odpouštěj všem.

21.6.
Zamiluj si práci. Tělesná práce přináší srdci očištění.

22.6.
Žádná hanba není horší, než takové zneuctění, kdy člověk uvrhne bližního do žalu či bolesti nebo se nad ním povyšuje.

23.6.
Každodenně umírej, abys žil věčně.

24.6.
Nedávej sluchu zkazkám o zlu svého bližního; buď lidem přítelem a získáš život.

25.6.
Neobávej se pomluv a zneuctění od lidí.

26.6.
Nerozmnožuj slova; mnohosloví tě vzdaluje od Ducha Božího.

27.6.
Hřích, který jsi spáchal, neskrývej před svým duchovním otcem.

28.6.
Nikoho pod žádnou záminkou neusvědčuj z jeho nedostatků.

29.6.
Zlomyslnost poskvrňuje tělo. Je-li vpuštěna do srdce, zahubí je.

30.6.
Ve všem svém chování a počínání zachovávej skromnost.

Myšlenky byly sestaveny na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži.

Comments

comments