Jaké místo má Panna Marie v životě Dona Ángela Fernándeza Artima

Promluva hlavního představeného DONA ÁNGELA FERNÁNDEZE ARTIMA
Panna Maria je naší Matkou, protože tím, že se o nás stará, učí nás z hloubky naší duše starat se o sebe samé a vzájemně jedni o druhé. Pečovat o život, o stvořený svět, o růst našich bratrů a sester. O život těch, kteří jsou ve větším nebezpečí, že se ztratí. Sen, který měl don Bosko v Barceloně v noci z 9. na 10. dubna roku 1886, a který potom pohnutým hlasem vyprávěl, je skutečně nezapomenutelný. Je takový kvůli obrovskému množství mladých, kteří pobíhali okolo něho a říkali mu: „Čekali jsme tě dlouho, dlouho jsme tě čekali a konečně jsi tady: jsi mezi námi!“ Je takový zejména kvůli postavě Pastýřky, která donu Boskovi říká: „Pamatuješ si sen, který jsi měl jako devítiletý?“ Přítomnost Panny Marie, Ježíšovy matky, je silná a významná. A to do té míry, že mnohokrát je právě ona tou Dobrou pastýřkou, která přivádí své děti k Ježíšovi. My jako členové rodiny dona Boska si nemůžeme představit sami sebe bez ní, protože „všechno udělala ona“ a nepřestává to dělat! V této chvíli mi přichází na mysl otázka, se kterou se obracím na vás: Kým je Panna Maria pro vás? Kým je pro tebe? Kým je pro mě? Milovaní, zvu vás kontemplovat Pannu Marii očima rozumu a srdce a kontemplovat ji jako Ženu, Matku, Učitelku a Pomocnici. Ona je především Ženou. Ve čtvrtém evangeliu ji sám Ježíš takto nazývá dokonce dvakrát při dvou „ústředních“ příležitostech. Při prvním znamení, které Ježíš uskutečnil na svatbě v Káně (porovnej Jn 2, 1 – 12). Znamení, díky kterému „… jeho učedníci uvěřili v něho“, a podruhé ve chvíli kříže, když tam byli Panna Maria a učedník, kterého Ježíš miloval (porovnej Jn 19, 25 – 27). „Co mi chceš, ženo?“ a „Ženo, to je tvůj syn“. „Žena“ – to je krásný titul daný nové Evě, matce nového Adama. V ní se celé lidstvo probouzí a znovu rodí prostřednictvím Božího syna. I svatý Pavel, když má hovořit o lidské stránce jediného Božího syna, definuje ho jako „zrozeného z ženy“ (Gal 4, 4). Nemůžeme se přiblížit k tajemství vtělení bez toho, aniž bychom kontemplovali Pannu Marii jako ženu. A kontemplovat ji jako ženu, znamená stále víc se vydávat na cestu stávání se člověkem, kterou se vyznačuje salesiánské povolání všech členů naší rodiny. Žijme a pracujme pro skutečné, bratrské a solidární lidstvo v míru. Ona nás provází jako první, abychom tak konali. Panna Maria je pro nás i Matkou, ba řekl bych Maminkou! Bůh si pro svého Syna vybral skutečnou maminku. Když Ježíš vyrůstá u Panny Marie a Josefa, určitě dokázal u sebe poznat vřelou a přijímající lásku, kterou celou věčnost zakoušel u svého Otce, Otce všech. Panna Maria byla matkou, podobnou mnohým z našich matek. „Dítě, proč jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec i já jsme tě s bolestí hledali!“ (Lk 2, 48). Tento Lukášův úryvek nám ukazuje celé srdce matky. Kolikrát matky cítí úzkost kvůli svým dětem! A co uviděli pastýři, kteří šli až do Betléma? Nenašli náhodou matku a otce, kteří se starají o svého malého synáčka? (porovnej Lk 2, 16). To je důvod, proč o ní hovořím jako o matce: protože se o nás stará! Tak ještě lépe září Ježíšův dar jeho příteli: „Hle, tvá matka!“ (Jn 19, 27). Ona je naší Matkou, protože tím, že se o nás stará, učí nás z hloubky naší duše starat se o sebe samé a vzájemně jedni o druhé. Pečovat o život, o stvořený svět, o růst našich bratří a sester. O život těch, kteří jsou ve větším nebezpečí, že ho ztratí a že se ztratí… Milovaní, jako salesiánská rodina, jako přátelé dona Boska pečujme o život! Starejme se jedni o druhé! 2 Nesmíme zapomenout ani na to, co udělal náš milovaný don Bosko, když ztratil matku Markétu: šel do svatyně Panny Marie Utěšitelky a se srdcem na dlani obnovil svůj synovský vztah a důvěru vůči Matce, která byla ustavičně při něm, s ním a s jeho chlapci. A my dnes chceme Panně Marii říct: buď naší Matkou a uč nás pečovat o život! Panna Maria je také naší Učitelkou! Učitelkou, která nám opakovaně říká: „Udělejte všechno, co vám [Ježíš] řekne“ (Jn 2, 5); Učitelkou, která jako první dokázala zachovávat všechna ta slova o Ježíšovi ve svém srdci (porovnej Lk 2, 51) a učí nás, abychom dělali to samé. Křesťan je ten, který dokáže v srdci zachovávat Ježíšova slova a stále z tohoto pokladu čerpá. Na ni, Ženu a Matku, ukázal Ježíš donu Boskovi jako na tu, která mu ukáže, jak má splnit svěřené poslání, „jako na Učitelku, pod jejímž vedením se můžeš stát moudrým a bez které je každá moudrost hloupostí“ (Vzpomínky Jana Boska). „Učení“ je „učedníkům“ vlastní. Jsme i my dobrými učedníky Panny Marie? Žáky, jakým byl don Bosko, matka Mazzarellová a první členové a členky naší salesiánské rodiny? Panna Maria je nakonec Pomocnicí. Prvním skutkem ženy, která se už stala, i matkou bylo, že po andělově zvěstování odešla sloužit Alžbětě (porovnej Lk 1, 39 n). Evangelium říká, že „se vydala na cestu a spěchala“! Jaké krásné vyjádření služby v Církvi a zvlášť té salesiánské: pospíchejme, a tak usilujme sloužit a pečovat o život, který roste, který je tolikrát ohrožovaný; pospíchejme odpovídat na výkřiky mladých, zejména těch nejohroženějších; pospíchejme, ale neunáhlujme se a věnujme dostatečné a vhodné množství času – jako ta, která „zůstala u [Alžběty] asi tři měsíce a potom se vrátila domů“. Právě Panna Maria si uvědomuje, že v Káně chybí víno…, to ona pobízí Ježíše konat a tak se stává Pomocnicí, aby na slavnosti života nechybělo víno. Milí bratři a sestry, ještě jednou vám tedy říkám: ničeho se nebojte! Protože Panna Maria je naší Pomocnicí. Ona je i naší Matkou a Učitelkou, která nás učí stát se skutečnými Ježíšovými učedníky a misionáři. Učí nás pečovat o svůj život, abychom jej vytvářeli lidštějším – podle vzoru Krista, věčného Slova, které se narodilo z Ženy.

(Podle Il Bollettino Salesiano, květen 2015)

Comments

comments